Hranice tolerance.

 

      Diskuse k problematice národních menšin v ČR je vždy charakterizována limitujícím faktorem přizpůsobivosti většiny k menšině a opačně. Je příznačné, že diskuse se vyhrocuje směrem k vymezení prostoru, ve kterém se může národní menšina pohybovat a jsou určované omezení, které jsou přijatelné jen pro většinu. Jenom že, znalost  soudobých právních principu je cit. : „ ...základní dokumenty legislativní i nelegislativní povahy, s nimiž - i když jsou pravidelně zveřejňovány na webový́ch stránkách Rady vlády pro národnostní menšiny (dále jen „Rada“), serveru Úřadu vlády ČR, či jinou formou - není laická i odborná veřejnost zpravidla dostatečně obeznámena” – dokument :  Národnostně menšinová politika České republiky - Základní dokumenty. National Minority Policy of the Czech Republic - Key Documents.
Vydal Sekretariát Rady vlády pro národnostní menšiny v Úřadu vlády ČR, Praha 2003,  taktéž  Sborník příspěvků ze semináře o implementaci zásad stanovených Rámcovou úmluvou o ochraně národnostních menšin v ČR “ (Koloděje, 2. prosince 2003, Praha 2004 (publikováno 23. 04. 2004). A k tomu  Charta (Co bychom měli vědět)”, Informační text orgánům veřejné správy k Evropské chartě regionálních či menšinových jazyků s ohledem na její uplatnění v praxi. Publikováno 13. 7. 2006.

Veškeré tyto dokumenty jsou uložené na obecních úřadech a kdyby starostové Těšínská si je ozřejmili, potom by nemuseli byt tak rozhořčení obsahem vydané Mapy Zaolzia.

Ted’ jsme v Evropě a je to dobře proto, že se napravují deformace socialistického internacionalizmu ratifikováním   evropských úmluv , tykající se menšin, implementací do  právního řadu ČR.

Ale z dalších příspěvku čtenářů Horizontu je zřejmé, jak hluboko je zakořeněn rudý bolševizmus,  neboť  n.p. skutečnost změny názvu řeky Olzy na Olší byla v 1973 roce součástí realizace hesla „ Ze Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak“ a Kartografická komise  se přiklonila ke změně proto, že v sovětských mapách tato řeka byla pojmenována jako „Olcha“ .

Taktéž můžeme říci, že tento rudy bolševizmus se současně, najednou stál bílým a veškerá jednání, jenž  se vymykají  úsudkům rádoby vlastenců  v kategorií domnělého úzusu se označují za velezradu.

Ten to jev má své podhoubí ve frustraci, způsobené  zvýšeným nezájmem o určení národní svébytností v ČR. Je to zřejmé z výsledků posledního sčítaní lidu kdy   2 643 666  ( 25,33 %) občanů  neuvedlo svoji národnost a  proto  prostodušší se jeví výkřiky „ Kdo neskáče není Čech“.

Naopak prezentace historických faktů a výsledků dosažených  dobrovolnou činností členů polských občanských sdružení je odsuzováno jako snaha o iredentizmus. Při dnešním dobrodiní platnosti Schengenské úmluvy podezírání z  takových to úmyslu nese skutkovou podstatu šíření poplašné zprávy a je na orgánech činných v  řízení zda se kvalifikuji jako nesnášenlivé a xenofobní.

Na konec jen jednu osobní poznámku na adresu „spisovatele“ p. Jaroslava Čecha – už obrozenec Palacký zdůrazňoval „ vlastenectví se  projevuje úctou k rodnému jazyku“  ale za „slohovou práci“ vytištěnou v Horizontu, by Vám každý  učitel základní školy nedal ani mínus čtyři.

 

Stanisław  Gawlik