xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

 

WIADOMOŚCI – TUDÓSÍTÁSOK – ZPRÁVY

 

Gazeta członków Ruchu Politycznego Coexistentia-Wspólnota

A Coexistentia-Együttélés Politikai Mozgalom tagjainak lapja

Noviny členů Politického hnutí Coexistentia-Soužití

www.coexistentia.cz

 

nr 54  (5/2012)                        30.8.2012

 

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

 

Ruch Polityczny COEXISTENTIA popiera listę kandydacką

SPOZ-Zemanovci w wyborach do Przedstawicielstwa

Województwa Morawsko-Śląskiego

 

A COEXISTENTIA politikai mozgalom támogatja az SPOZ-Zemanovci

jelöltlislát a Morvasziléziai kerület képviselötestületébe való választásokon

 

Politické hnutí COEXISTENTIA podporuje kandidátní listinu

SPOZ-Zemanovci ve volbách do Zastupitelstva

Moravskoslezského kraje

 

Danuta Kozak, węgiersko-polska kajakarka z Budapesztu jest dwukrotną złotą medalistką londyńskiej olimpiady 2012 r.

Kozák Danuta budapestimagyar-lengyel kajakozó a 2012-eslondoni olimpiakétszeresaranyérmese

Kozák Danuta maďarsko-polská kajakářka z Budapešti je dvojnásobnou olympijskou vítězkou londýnské olympiády 2012

 

Kajakarka węgierskiego klubu sportowego Domino-Honvéd Budapeszt zdobyła na londyńskiej olimpiadzie 2012 r. dwa złote medale. Jedno złoto w K-1 na dystansie 500 m, drugie w K-4 na 500 m. Danuta Kozak spośród sportowców węgierskiej reprezentacji olimpijskiej osiągnęła największy sukces. Polskie strony internetowe www.eurosport.pl poinformowały o polskim pochodzeniu Danuty Kozak. Stwierdzają m.in., że sama zdobyła tyle samo medali co cała polska reprezentacja olimpijska. Danuta ma na swym koncie już więcej złotych medali z mistrzostw Europy, jako olimpijska nowicjuszka zdobyła w 2008 roku w Pekinie srebrny medal w osadzie K-4 na dystansie 500 m. Danuta uprawia swój sport od swoich dziewięciu lat. Mama Danuty jest Polką, ojciec studiował w Polsce, swoją żonę poznał w Olsztynie. Już od trzydziestu lat mieszkają w Budapeszcie. Danuta ma brata, który na imię ma Jurand. Swoim dzieciom mama wybrała imiona z powieści Sienkiewicza „Krzyżacy“, Danuta nosi imię księżniczki Danusi.

 

A Domino-Honvéd Budapest sportegyesület kajakozója a 2012-es londoni olimpián két aranyérmet nyert. Az egyik aranyérmet a K-1 500 méter eskategóriában, a másikatpediga K-4 500 méteres kategóriában szerezte. Kozák Danuta a magyar olimpiai csapat legeredményesebb résztvevője. Úgyszintén a lengyel  www.eurosport.pl  honlap is számontartja Kozák Danuta lengyel származását. Többek között azt is megemlítik, hogy Danuta egymaga annyi aranyérmet nyert, mint a komplett lengyel olimpiai csapat. Danutának már több aranyérme van Európa- és világbajnokságokról is, Pekingben pedig 2008-ban olimpiai újoncként a négyeskajak 500 méter es távján ezüstérmet szerzett. Danuta kilencéves kora óta evez. Danuta édesanyja lengyel szármázasú, édesapja Lengyelországban tanult és Olsztynban ismerkedtek meg. Már harminc éve Budapesten élnek. Danutának van egy bátyja is, őt Jurandnak hívják. Édesanyjuk a gyerekeinek Sienkiewicz Kereszteszlovagok című regényéböl választott nevet, Danuta a nevét Danusia hercegnő után kapta.

 

Kajakářka maďarského sportovního klubu Domino-Honvéd Budapešť vyhrála na londýnské olympiádě 2012 dvě zlaté medaile. Jedna zlatá je v K-1 500 m, a druhá je v K-4 500 m. Kozák Danuta je nejúspěšnější účastnicí maďarské olympijské výpravy. Také polská webová stránka  www.eurosport.pl zaznamenává polský původ Danuty Kozák. Připomínají mimo jiné, že sama vyhrála tolik zlatých medailí jako kompletní polská olympijská výprava. Danuta má také více zlatých medaili z mistrovství světa i Evropy, jako olympijský nováček v Pekingu v roce 2008 vyhrála stříbrnou medaili v čtyřkajaku na 500 m. Danuta se věnuje svému sportu od svých devíti let. Matka Danuty je  Polka, otec studoval v Polsku, s matkou se poznal v Olsztynu. Žijí v Budapešti už třicet let. Danuta má i bratra, který se jmenuje Jurand. Matka dětem vybrala jména z románu „Křižáci“ od Sienkiewicze, Danuta je pojmenována podle princezny Danusie.

 

XXX Igrzyska Olimpijskie w Londynie

XXX Olympijské hry v Londýně

 

XXX Letnie Igrzyska Olimpijskie przebiegające w Londynie od piątku 27.7. br. do niedzieli 12.8. br. przyciągały uwagę nie tylko kibiców sportowych. Telewizja transmitowała zawody sportowe w dyscyplinach bardzo popularnych, takich jak lekka atletyka czy pływanie, jak też dyscypliny bardziej egzotyczne, na przykład taekwondo, hokej na trawie, czy łucznictwo. Po 12 latach igrzyska zawitały do Europy (w 2004 roku odbyły się w Atenach), dlatego wielu mieszkańców naszego regionu – Polaków, Węgrów, Słowaków, czy Czechów mogło wyjechać do Londynu, aby obejrzeć zawody wprost na miejscu. Szczególnie udana była olimpiada dla ekipy węgierskiej – Węgry zdobyły 8 złotych medali. Czesi uzyskali lepszy wynik od tego sprzed czterech lat (razem 10 medali, z tego 4 złote), Polacy powtórzyli wynik z Seulu (10 medali, ale tylko 2 złote), Słowacy zdobyli tylko medal srebrny i 3 brązowe.

 

A XXX.-ik Londoni Nyári Olimpiai Játékok 2012 július 27 péntektől augusztus 12.-ike vasárnapjáig tartottak és nemcsak a sportrajongók figyelmét vonzották. A televízió közvetítette olyan nagyon népszerű sportágak mérkőzéseit mint amilyen a könnyűatlétika vagy az úszás, valamint úgyszintén az exotikusabb sportágakat is, mint amilyen a  taekwondo, gyephoki vagy az íjászat. Az olimpia 8 év után tért vissza Európába (2004-ben Athénban tartották meg), ezért régiónk sok lakója-lengyelek, magyarok, szlovákok vagy csehek el tudtak utazni Londonba, hogy egyenesen a helyszínen vegyenek részt a játékokon. Szokatlanul sikeres volt az olimpia a magyar válogatott számára-Magyarország 8 aranyérmet szerzett. A csehek jobb eredményt értek el mint 4 éve (összesen 10 érmet szereztek, ebből 4 aranyérmet). A lengyelek megismételték a szöuli eredményt (10 érem, de csak 2 arany). A szlovákok csak 1 ezüstérmet és 3 bronzérmet szereztek.   

 

XXX Letní olympijské hry probíhající v Londýně od pátku 27.7. tr. do neděle 12.8. tr. přitahovaly pozornost nejen sportovních fanoušků. Televize přenášela sportovní utkání velmi populárních disciplin, takových jako lehká atletika nebo plavání, a také egzotičtějších disciplin, jako taekwondo, pozemní hokej nebo lukostřelba. Po 12 letech se olympiáda vrátila do Evropy (v 2004 roce se konala v Aténách), proto mnoho obyvatel našeho regiónu – Poláků, Maďarů, Slováků nebo Čechů mohlo odjet do Londýna, aby se zúčastnit přímo na místě. Neobvykle úspěšná byla olympiáda pro maďarskou reprezentaci – Maďarsko získalo 8 zlatých medaili. Češi získali lepší výsledek jako před 4 roky (celkem 10 medaili, z toho 4 zlaté). Polácí zopakovali výsledek ze Soulu (10 medaili, ale pouze 2 zlaté). Slováci získali pouze stříbrnou medaili a 3 bronzové.

 

Złote medale zdobyli / zlaté madaile zíslali:

Węgry / Magyarrország / Maďarsko

1.                  Aron Szilagyi (szermierka – szabla mężczyzn / févri kardvivás / šerm – šavle mužů)

2.                  Danuta Kozak (kajakarstwo – K1 kobiet / kenv-K1 nöi / kanoistika – K1 žen)

3.                  Gabriella Szabó, Danuta Kozak, Katalin Kovacs, Krisztina Fazekas (kajakarstwo – K4 kobiet  / kenv-K4 nöi / kanoistika – K4 žen)

4.                  Krisztian Berki (gimnastyka – koń z łękami / torna-lólengés / gymnastika – kůň napříč)

5.                  Krisztian Pars (lekka atletyka – rzut młotem / könnyüatlétika – kala-pácsvetés / lehká atletika – hod kladivem)

6.                  Rudolf Dombi, Roland Kokeny (kajakarstwo – K2, 1000 m / kenv-K2 1000 m / kanoistika – K2, 1000 m)

7.                  Daniel Gyurka (pływanie – 200 m styl klasyczny mężczyzn / úszás-200 m férvi mellúszás / plavání – 200 m prsa mužů)

8.                  Eva Risztov (pływanie na otwartym akwenie – 10 km kobiet / nyíltvíziúszás – 10 km nöi / plavání na otevřeném moři – 10 km žen)

Polska / Lengyelország / Polsko

1.                  Tomasz Majewski (lekka atletyka – pchnięcie kulą / súlylökés / lehká atletika – vrh koulí)

2.                  Adrian Zieliński (podnoszenie ciężarów – waga do 85 kg / súlyemelés – 85 kg-os súlycsoport / vzpírání – váhová kategorie do 85 kg)

Czeska Republika / Cseh köztársaság / Česká republika

1.                  Miroslava Knapková (wioślarstwo – kobiety / evezés-nök / veslování – ženy)

2.                  Barbora Špotáková (lekka atletyka – rzut oszczepem / könnyüatlétika – gerelyhajitás / lehká atletika – hod oštěpem)

3.                  David Svoboda (pięciobój nowoczesny / modern öttvsa / moderní pětiboj)

4.                  Jaroslav Kulhavý (kolarstwo górskie / terepkerékpár / horská kola)

 

Obradowało prezydium zarządu Polskiej Sekcji Narodowej

Jednalo předsednictvo výboru Polské národní sekce

 

Zebrania odbyły się 29.6. i 7.8. br. w Czeskim Cieszynie. Obrady prowadził przewodniczący sekcji, Karol Madzia. Sprawozdanie przewodniczącego było przyjęte do wiadomości. Tematem dyskusji było przygotowanie do zebrania Rady Republikowej COEX 22.9.2012 r. w Pradze, udział COEX w wyborach wojewódzkich 22-23.10. br., informacja nt. obrad Zgromadzenia Ogólnego Kongresu Polaków w RC, miejsca pamięci narodowej, działalność Koexistencia o.p.s., realizacja uchwał i sprawy różne. Informację z Rady Rządu ds. Narodowości przedstawił Władysław Niedoba. Byliśmy poinformowani o podziale łącznej kwoty 1,8 mln Kč na realizację Konwencji Ramowej. Według decyzji komisji unijnej od 1.1.2012 można przepłacić można tylko 70% kosztów, dlatego niektóre gminy 30% musiały zwrócić. Jednym z punktów była dyskusja o wniosku Białorusinów i Wietnamczyków o uznaniu ich jako oficjalnej mniejszości narodowej, dotąd jest w Republice Czeskiej 17 uznanych mniejszości.

     Przyjęto do wiadomości uchwały dotyczące wyborów wojewódzkich – podjęto rozmowy z liderem listy SPOZ-Zemanovci, Andrzejem Feberem o włączeniu się COEX do wsparcia listy i uzupełnienia listy o polskie nazwiska (Bogusław Chwajol, Roman Wróbel w pierwszej dziesiątce). Trwają pertraktacje o włączeniu na listę Sándora Pálffy, przewodniczącego COEX. Przekazano punkt do programu wyborczego dotyczący praw mniejszości narodowych. Lista kandydacka SPOZ-Zemanovci do Przedstawicielstwa Województwa Morawsko-Śląskiego była zgłoszona – 2. Andrzej Feber, 4. Roman Wróbel, 9. Bogusław Chwajol. COEX jest ruchem politycznym wspierającym listę i preferencje na kandydatów-Polaków.

     Dyskutowano na temat działalności wydawniczej w ramach organizacji pożytku publicznego Koexistencia o.p.s. Podkreślono konieczność wydawania gazetki „WTZ“, jedynego wydawnictwa periodycznego w Republice Czeskiej, wydawanego w wersji trójjęzycznej – polsko-węgiersko-czeskiej. Karol Madzia poinformował, że na przełomie sierpnia i września będą zwołane, z inicjatywy przewodniczącego Kongresu Polaków, Józefa Szymeczka, obrady „3x3“, na którym oprócz spraw wyborczych ma być omówiony temat zmiany statutu Kongresu Polaków, w związku z powołaniem przez Kongres Polaków, który jest stowarzyszeniem obywatelskim, rady nadzorczej według prawa handlowego.

     W sprawie miejsc pamięci narodowej temat podjął Stanisław Gawlik. Z dyrektorami szkół robił wstępne rozeznanie, aby na lekcjach historii nauczano o miejscach pamięci. Przy współpracy z Sekcją Historii Regionu PZKO zwrócił się do przewodniczących Komitetów ds. Mniejszości Narodowych, aby raz rocznie stwierdzili, czy wpisy do kroniki gminnej są prowadzone w duchu i zgodnie z tym, co się dzieje w gminie z punktu widzenia polskich organizacji i aby redaktor naczelny „Zwrotu“ poruszył ten temat na łamach pisma. Karol Madzia przedstawił relację z udziału w imprezie przypominającej żołnierza AK, pilota, komendanta wojskowej szkoły technicznej, pochodzącego z Marklowic Dolnych płk. Bernarda Adameckiego – impreza odbyła się w Warzszawie 25.7.2012 r., dalej wzięli udział Tadeusz Smugała za PZKO i Halina Sikora-Szczotka z redakcji Zwrotu. W imprezie wspomnieniowej w rocznicę tragedii żywocickiej w dniu 11.8.2012 r. udział wzięli  Madzia, Niedoba, Gawlik. PSN jest inicjatorką rekonstrukcji tablicy Witosa w Gródku (która była skradziona), tablicę zafunduje Polskie Stronnictwo Ludowe z Wierzchosławic, rozmawiano na ten sam temat z wójtem Gródku nt. przeniesienia tablicy w inne miejsce. Uroczystość odsłonięcia tablicy interaktywnej z okazji rocznicy wybuchu Powstania Śląskiego w Piotrowicach odłożono na 2013 rok.

     Przygotowano projekt zmian statutu COEX. Uchwalony statut COEX będzie przekazany MSW do rejestracji w wersji trójjęzycznej: polsko-węgiersko-czeskiej. Podjęto uchwałę o zaproponowaniu Koexistencii o.p.s. i Stowarzyszeniu Elektrotechników Polskich w RC prowadzenie wspólnych stron www (uchwała podlega akceptacji centralnych organów COEX). Zebranie zarządu PSN odbędzie się w czwartek 6.9.2012 r.

 

Schůze se konaly 29.6. a 7.8. tr. v Českém Těšíně. Jednání řídil předseda sekce, Karel Madzia. Zpráva předsedy byla vzata na vědomí. Diskuse byla vedena na téma příprav schůze Republikové rady COEX dne 22.9.2012 v Praze, účastí COEX v krajských volbách 22-23.10. tr., informace nt. jednání Valného shromážděné Kongresu Poláků v ČR, památných míst, činnosti Koexistencia o.p.s., plnění usnesení a různých záležitostí. Informaci z jednání Rady vlády pro národností sdělil Vladislav Niedoba. Byli jsme informování o rozdělení celkové částky 1,8 mln Kč na plnění Rámcové úmluvy. Podle rozhodnutí unijní komise od 1.1.2012 je možno proplácet pouze 70% výdajů, proto některé obce 30% musely vrátit. Jedním z bodů byla diskuse o návrhu Bělorusínů a Vietnamců o uznání jich jako oficiální národnostní menšiny, dosud v ČR  je 17 uznávaných menšin.

     Byly přijaty na vědomí usnesení související s krajskými volbami – byly zahájeny rozhovory s lídrem kandidátky SPOZ-Zemanovci, Ondřejem Feberem o zapojení se COEX do podpory kandidátky a doplnění kandidátky o polská jména (Bohuslav Chwajol, Roman Wróbel v první desítce). Trvají jednání o zapojení na kandidátku Alexandra Pálffy, předsedu COEX. Byl předán bod do programu týkající se práv národních menšin. Kandidátka SPO-zemanovci do Zastupitelstva Moravskoslezského kraje byla přihlášena – 2. Ondřej Feber, 4. Roman Wróbel, 9. Bohuslav Chwajol. COEX je politickým hnutím podporujícím kandidátku a preference pro kandidáty-Poláky.

     Proběhla diskuse na téma vydavatelské činnosti v rámci obecně prospěšné společnosti Koexistencia o.p.s.. Byla zdůrazněna nutnost vydávání novin „WTZ“, jediné v České republice trojjazyčné polsko-maďarsko-české publikace. Karel Madzia sdělil, že na přelomu srpna a září bude svoláno z iniciativy předsedy Kongresu Poláků z ČR, Józefa Szymeczka, jednání skupiny „3x3“ na kterém kromě volebních záležitostí má být projednána záležitost zřízení Kongresem Poláků, který je občanským sdružením, dozorčí rady podle obchodního práva.

     K záležitosti památných míst mluvil Stanislaw Gawlik. S řediteli škol provedl předběžné jednání, aby na hodinách dějepisu byla vedena výuka o památných místech. Za spolupráce z Sekci historie regiónu PZKO se obrátil se na předsedy Výborů pro národnostní menšiny, aby jednou ročně zjistili, zda zápisy v obecních kronikách jsou vedeny v duchu a v souladu s činnosti v obci s pohledu polských spolků a aby šéfredaktor „Zwrotu“ zveřejnil článek na toto téma. Karel Madzia informoval o průběhu vzpomínkové akce na počest vojáka AK, letce, komendanta vojenské technické školy, pocházejícího z Dolních Marklovic plk. Bernarda Adameckého – slavnost se konala ve Varšavě 25.7.2012, dále se účastnili Tadeusz Smugała z PZKO a Halina Sikora-Szczotka z redakce Zwrot. Vzpomínkových slavností k výročí životické tragédie, které se konaly 11.8.2012 se zúčastnili Madzia, Niedoba a Gawlik. PNS je iniciátorkou rekonstrukce tabule Witose v Hrádku (která byla ukradena), tabuli zaplatí Polská lidová strana z Wierzchoslawic, bylo jednáno ze starostou Hrádku na téma přemístění tabule na jiné místo. Slavnost odhalení interaktivní tabule u příležitosti výbuchu Slezského povstání v Petrovicích byla odložena na 2013 rok.

     Byl připraven návrh změn stanov COEX. Stanovy COEX budeme registrovat na Ministerstvu vnitra v trojjazyčné verzi: polsko-maďarsko-české. Bylo přijato usnesení o návrhů pro Koexistencii o.p.s. a Sdružení polských elektrotechniků v ČR o společném vedení stránek www (usnesení podléhá akceptaci ústředních orgánů COEX). Schůze výboru PNS se bude konat ve čtvrtek 6.9.2012.

 

Wniosek zmian statutu COEX

Návrh změny stanov COEX

 

Przedstawiony był wniosek dotyczący zmian statutu COEX do przyjęcia na zebraniu Rady Republikowej COEX 22.9.2012 r. w Pradze, przed Kongresem w maju 2013 r. zaplanowanym w Wędryni / Přednesen byl návrh na změny ve stanovách COEX ke přijetí Republikovou radou COEX dne 22.9.2012 v Praze, před Kongresem COEX v květnu 2012 plánovaném ve Vendryni:

ad 1) w art.1, §1 ust.4, 5, §2 ust.4 i art.6, §29, ust.1 nazwy Ruchu "Coexistentia, Wspólnota, Egyuttélés" zmienić na "COEXISTENTIA, WSPÓLNOTA, EGYUTTÉLÉS", tak aby były takie same we wszystkich artykułach / v článcích 1, §1, ust.4, 5, §2, ust.2 a článek 6, §29, ust.1 názvy Hnutí „Coexistentia, Wspólnota, Egyuttélés" změnit, aby byly stejné ve všech článcích,

ad 2) w art. 6, §22, ust. 5g) statutu "wybory 25-45 osobowej Rady Republikowej" zmienić na "wybory 19-39 osobowej Rady Republikowej" / v článku 6, §22, ust.5g) stanov „volba 25-45 členné Republikové rady“ změnit na „volba 19-39 členné Republikové rady“,

ad 3) w art.6, §23, ust 6 wariantowo (do decyzji Rady Republikowej) tekst "Schodzi się według potrzeby, co najmniej 2 razy w roku" zmienić na "Schodzi się według potrzeby, co najmniej trzy razy w roku" lub pozostawić tekst aktualny / v článku 6, §23, ust. 6 variantně (k rozhodnutí Republikovou radou) text „Schází se podle potřeby, nejméně 2 krát ročně“ změnit na „Schází se podle potřeby, nejméně tři krát ročně“ nebo ponechat stávající znění,

ad 4) w §24, ust. 3 atatutu zdanie „Rada Wykonawcza obraduje według potrzeby lub na podstawie decyzji Rady Republikowej." zmienić (dwa warianty do decyzji Rady Republikowej) na „Rada Wykonawcza obraduje według potrzeby, co najmniej raz na dwa miesiące." lub „Rada Wykonawcza obraduje według potrzeby, co najmniej raz na trzy miesiące." / v §24 ust.3 stanov větu „Výkonná rada jedná podle potřeby nebo na základě rozhodnutí Republikové rady“ změnit (dvě varianty k rozhodnutí Republikovou radou) na „Výkonná rada jedná podle potřeby, nejméně jednou za dva měsíce.“ nebo „Výkonná rada jedná podle potřeby, nejméně jednou za tři měsíce.“.

 

Trzyniec, Cierlicko: Tablice wjazdowe

Třinec, Těrlicko: Vjezdové tabule

 

Na terenie Trzyńca pojawiły się w lipcu br. długo oczekiwane tablice wjazdowe, które znalazły się przy wjazdach i wyjazdach nie tylko w centrum miasta, ale również w poszczególnych dzielnicach. Długoletnie zmagania trzynieckiego Komitetu ds. Mniejszości Narodowych dobiegły zatem końca. W sumie pojawiło się w Trzyńcu 47 polskojęzycznych tablic. Tymczasem w Cierlicku zdjęto już wszystkie polskojęzyczne tablice wjazdowe, ostatnią na skrzyżowaniu dróg Olbrachcic i Cierlicka, w pobliżu Pacałówki. Według wstępnych wyników ubiegłorocznego Spisu Powszechnego liczba mieszkańców gminy, którzy deklarują narodowość polską spadła pod ustawowe 10 %. Najprawdopodobniej oznacza to koniec dwujęzyczności w Cierlicku, albowiem nie należy się spodziewać, aby osoby, które decydują o tym, że tablice mogą być również w języku polskim, wyraziły taką wolę.

 

Na území Třince se v červenci objevily dlouho očekávané vjezdové tabule, které byly použity nejen při vjezdu a výjezdu v centru města, ale také v jednotlivých čtvrtích. Dlouholetý zápas třineckého Výboru pro národnostní menšiny byl tedy ukončen. Celkem se objevilo v Třinci 47 polskojazyčných tabulí. V Těrlicku byly mezitím sundány už všechny polskojazyčné vjezdové tabule, poslední na křižovatce cest Albrechtice a Těrlicka, v blízkosti Pacalůvky. Podle předběžných výsledků minuloročního Sčítání lidu počet občanů obce, kteří přihlásili polskou národnost klesl pod zákonné 10 %.  Nejpravděpodobněji to znamená konec dvojjazyčností v Těrlicku, neboť nelze očekávat, aby osoby, které rozhodují, že tabule mohou být také v jazyce polském projevily takovou vůli.

 

„Prawa mniejszości narodowych dawniej i dziś…“

A nemzeti kisebbségek jogai régen és ma

„Práva národních menšin dříve a dnes…“

 

Organizatorem Międzynarodowej Konferencji „Prawa mniejszości narodowych dawniej i dziś w Europie Środkowo-Wschodniej. Teoria i praktyka“, jaka odbyła się 30.6. br. w Czeskim Cieszynie był Kongres Polaków w RC oraz Książnica Cieszyńska. Wykłady wygłosili naukowcy z trzech krajów – Czech, Polski i Słowacji i z sześciu uniwersytetów, m.in. Krzysztof Nowak z Uniwersytetu Śląskiego w Katowicach, Radomir Sztwiertnia – z Uniwersytetu Śląskiego w Opawie, Józef Szymeczek – z Uniwersytetu Ostrawskiego, László Öllös – z uniwersytetu w Nitrze, Paweł Hut i Sławomir Łodziński z Uniwersytetu Warszawskiego, Olga Kirch-Masłej z Uniwersytetu Jagiellońskiego w Krakowie. Całość prowadził Ryszard Kaczmarek, dyrektor Instytutu Historii UŚ w Katowicach. Oprócz tematu dotyczącego mniejszości polskiej w Republice Czeskiej w referatach podjęto temat mniejszości węgierskiej na Słowacji, mniejszości polskiej na Litwie oraz sytuację Ukraińców i Słowaków w Polsce. Konferencji towarzyszyła wystawa przybliżająca los Węgrów na Słowacji od 1918 r. po współczesność, którą przygotował Orosz Örs, przedstawiciel Forum Instytutu ds. Badań Mniejszości w Šamorinie. W konferencji brali udział również Stanisław Gawlik i Tadeusz Toman z ruchu politycznego COEXISTENTIA. Zgłębić temat mniejszości narodowych oraz zdobyć nowe doświadczenia – taki cel przyświecał większości uczestnikom.

 

Pořadatelem mezinárodního semináře „Práva národních menšin dříve a dnes ve Střední a Východní Evropě. Teorie a praxe“, který se konal 30.6. tr. v Českém Těšíně byl Kongres Poláků v ČR a Těšínská knižnice. Referáty přednesli vědci ze tří států – Česka, Polska a Slovenska a šesti univerzit, mj. Krzysztof Nowak ze Slezské univerzity v Katovicích, Radomir Sztwiertnia – ze Slezské univerzity v Opavě, Józef Szymeczek – z Ostravské univerzity, László Öllös – z univerzity v Nitře, Pawel Hut a Slawomir Lodzinski z Varšavské univerzity, Olga Kirch-Maslej z Jagiellonské univerzity v Krakově. Celek řídil Ryszard Kaczmarek, ředitel Institutu pro dějiny SU v Katovicích. Kromě tématu týkajícího se polské menšiny v České republice obsahem referátů byla maďarská menšina na Slovensku, polská menšina v Litvě a situace Ukrajinců a Slováků v Polsku. Doprovodnou akci konference byla výstava dokumentující osud Maďarů na Slovensku od 1918 roku po současnost, kterou připravil Orosz Örs, zástupce Forum institutu pro výzkum menšin v Šamoríně. Konference se zúčastnili také Stanislaw Gawlik a Tadeusz Toman z politického hnutí COEXISTENTIA. Důkladně prozkoumat téma národních menšin a získat nové zkušenosti – takový cíl měla většina účastníků.

 

Gródek: Tablicę Witosa skradziono

Hradek: Pamětní deska Witosa byla ukradena

 

Obelisk z popiersiem Wincentego Witosa oraz tablica pamiątkowa ufundowana przez Towarzystwo Przyjaciół Muzeum Wincentego Witosa z Wierzchosławic zostały skradzione, złodziei nie wykryto. Uroczyste odsłonięcie pomnika odbyło się 10.10.2003 r., w 70. rocznicę tułaczki Witosa w Czechosłowacji. Uroczystość poprzedziła konferencja naukowa w ratuszu jabłonkowskim pt. „Wincenty Witos na emigracji“ oraz wystawa przywieziona z Wierzchosławic zainstalowana w polskiej szkole w Gródku. W przyszłym roku pojawi się w Gródku nowy pomnik, umieszczony jednak będzie bliżej Domu Zborowego, w którym Witos ukrywał się podczas swojej tułaczki. Odtworzenie pomnika – skradzionego popiersia i tablicy uzgodniono na spotkaniu, w którym wzięli udział przedstawiciele Ruchu Politycznego COEXISTENTIA oraz Muzeum Wincentego Witosa oraz podczas rozmów z wójtem Gródka, Robertem Borskim.

 

Obelisk z bustou Wincenta Witose a pamětní deska věnována Společností přátel Muzea Wincenta Witose z Wierzchoslawic byla ukradena, zloději nebyli zjištěni. Slavnostní odhalení pomníka se konalo 10.10.2003 u příležitosti 70. výročí vyhnanství Witose v Československu. Před slavností se konal vědecký seminář na jablunkovské radnici nt. „Wincent Witos v emigraci“ a výstava dovezena z Wierzchoslawic instalována v polské škole v Hrádku. V příštím roce se objeví v Hrádku nový pomník, avšak umístěn bude blíže ke Sborovému domu, ve kterém se Witos skrýval v době svého vyhnanství. Regenerace pomníku – ukradené busty a pamětní desky byla dohodnuta na setkání zástupců Politického hnutí COEXISTENTIA a Muzea Wincenta Witose a také při jednání se starostou Hrádku Robertem Borským.

 

Gorolski Święto w Jabłonkowie

Gorolský svátek v Jablunkově

 

     Gorolski Święto, które odbyło się tradycyjnie na początku sierpnia w Jabłonkowie, było nadzwyczaj udane. Jego centralnym punktem programu był występ Zespołu Pieśni i Tańca „Śląsk”. Lasek Miejski w Jabłonkowie zapełnił się dosłownie do ostatniego miejsca.

     Jubileuszowy 65. „Gorol” był imprezą trzydniową. W piątek 3.8. br. oprócz zespołów PZKO-wskich wystąpiły „Šmykňa” z Ostrawy i zespół „Trebunie-Tutki” z Białego Dunajca. Można było obejrzeć wystawę fotografii „Jabłonków i okolice w czasie”, „Witaczkę” – muzykowani na drabiniokach po Jabłonkowie, a także wziąć udział w „Kawiarence pod Pegazem” nt. twórczości literackiej na Zaolziu. W sobotę 4.8. br. wystąpiły m.in. zespoły „Artisti” z Albanii, „Sióagárdi Hagyományörzö Egyesület” z Węgier i „Poĺana” ze Słowacji. Odbył się rajd turystyczny „O kyrpce Macieja” i bieg przełajowy „O dzbanek mleka”. Gwiazdą Karnawału Gorolskiego był zespół „Noemi Bocek Band”. Główny dzień programowy – niedziela 5.8. br. – rozpoczyna zawsze msza ekumeniczna w jabłonkowskim kościele parafialnym oraz korowód z rynku do Lasku Miejskiego. Na scenie tradycyjnie – wszystko to najlepsze, czym może pochwalić się PZKO, był blok programowy zespołów gorolskich i zespołów dolańskich. Oprócz ZPiT „Śląsk” wystąpiły zespoły folklorystyczne „Wisła”, „Kobuleti” z Gruzji i „FS Technik” z Bratysławy.

    Gorolski Święto odbywa się z ramach Tygodnia Kultury Beskidzkiej. Jego organizatorem jest Polski Związek Kulturalno-Oświatowy, a patronat honorowy objęli w bieżącym roku hetman Województwa Morawsko-Śląskiego Jaroslav Palas i konsul generalna RP w Ostrawie Anna Olszewska.

     W załączeniu prezentujemy ksero artykułu z tygodnika „Karvinsko” – wychodzącej zawsze we wtorek w ramach gazety o największym w regionie nakładzie „Deník” – który dezinformuje czytelników. Ani słowa w tym artykule o tym, że w ramach programu prezentowany jest rodzimy polski folklor, ani że organizatorem imprezy jest PZKO.

 

 

 

Gorolski Święto, které se koná tradičně na začátku srpna v Jablunkově, bylo mimořádně úspěšné. Jeho hlavním bodem programu bylo vystoupení Souboru písní a tance „Śląsk“. Městský lesík v Jablunkově byl zaplněn doslova do posledního místa.

     Jubilejní 65. „Gorol“ byl akcí třídenní. V pátek 3.8. tr. kromě souborů PZKO, vystoupily soubory „Šmykňa“ z Ostravy“ a „Trebunie-Tutki“ z Bilého Dunajce. Bylo možno zhlédnout výstavu fotografií „Jablunkov a okolí v minulosti“, „Vítačku“ – muzicírování na žebřiňácích po Jablunkově, a také zúčastnit se „Kavárničky pod Pegasem“ na téma literární tvorby na Zaolzí. V sobotu 4.8. tr. vystoupily mj. soubory „Artisti“ z Albánie, „Sióagárdi Hagyományörzö Egyesület” z Maďarska a „Poľana” ze Slovenska. Konal se turistický závod „O kyrpce Macieja“ a terénní běh „O džbánek mléka“. Hvězdou Gorolského karnevalu byl soubor „Noemi Bocek Band“. Hlavní programový den – neděle 5.8. tr. – zahajuje vždy ekumenická bohoslužba v jablunkovském farním kostele a průvod z náměstí do Městského lesíku. Na scéně – tradičně vše nejlepší, čím se může pochválit PZKO. Byl připraven programový blok gorolských soborů a souborů dolanských. Kromě  „Śląska” vysoupily folklórní soubory „Wisła”, „Kobuleti” z Gruzie a „FS Technik” z Bratislavy.

     Gorolski Święto se koná v rámci Týdne beskydské kultury. Jeho pořadatelem je Polský kulturně-osvětový svaz, a záštitu nad nim v letošním roce převzali Jaroslav Palas, hejtman Moravskoslezského kraje a Anna Olszewska, generální konsulka PR v Ostravě.

     V příloze zveřejňujeme xero článku „Jablunkov opět hostí unikátní festival“ z týdeníku „Karvinsko“vycházejícího vždy v úterý v rámci novin o největším v regionu nákladu „Deník“ – který dezinformuje čtenáře. Ani slovo v tomto článku není o tom, že v rámci programu je prezentován polský autochtonní folklór, ani že pořadatelem akce je PZKO.

 

Wojewódzkie kierownictwo Partii Praw Obywateli – Zemanowcy (SPOZ) przedstawiło kandydatów / Krajské vedení Strany práv občanů – Zemanovci (SPOZ) představilo jména kandidátů

 

Kierownictwo morawskośląskiej organizacji SPOZ przedstawiło kandydatów do Przedstawicielstwa Wojewódzkiego i Senatu Parlamentu RC. Liderem za Województwo Morawsko-Śląskie został Ing. Martin Schubert z Bogumina. Kandydatem do Senatu za obwód Ostrawa-miasto jest Ing. Petr Lachnit, CSc. Zarząd wojewódzki partii uchwalił również program wyborczy oraz nośny temat wyborczy, który brzmi: „Miejsca pracy i możliwości zatrudnienia – Prawo do pracy“. Z chwilą uchwalenia listy kandydackiej wojewódzka organizacja SPOZ rozpoczyna kampanię wyborczą. Głównym źródłem informacji dla mediów są centralne strony www organizacji www.spoz.cz, jak też podporządkowane strony wojewódzkie www.spoz-msk.cz (informacja prasowa). / Vedení moravskoslezské organizace SPOZ představilo jména kandidátů do Krajského zastupitelstva a Senátu Parlamentu ČR. Lídrem za Moravskoslezský kraj se stal Ing. Martin Schubert z Bohumína. Kandidátem do Senátu za obvod Ostrava-město je Ing. Petr Lachnit, CSc. Krajský výbor strany rovněž schválil volební program strany a také primární volební téma, kterým je: „Pracovní příležitosti a zaměstnanost – Právo na práci“. Se schválením kandidátní listiny krajská organizace SPOZ zahajuje volební kampaň. Hlavní informačním zdrojem pro média je jak centrální web organizace www.spoz.cz, tak krajská odnož webu www.spoz-msk.cz. (tisková zpráva).

Wykaz pierwszych piętnastu kandydatów do przedstawicielstwa wojewódzkiego/ Seznam prvních patnácti kandidátů do krajského zastupitelstva:

1.                  Ing. Martin Schubert, przewodniczący KO SPOZ / předseda KW SPOZ, Bohumín, SPOZ

2.                  Ing. Ondřej Feber, wójt gminy / starosta obce, Stonava / Stonawa, SPOZ

3.                  Ing Pavla Uhrová, sekretarka UM / tajemnice MěÚ, Ostrava, BEZP

4.                  Mgr. Roman Wróbel, zastępca wójta gminy / místostarosta obce, Bystřice / Bystrzyca, BEZP

5.                  Ing. Miroslav Fabian, zastępca burmistrza / místostarosta města, Studénka, BEZP

6.                  Ing. Renáta Něšporková, Ph.D., MBA, prorektor / prorektorka VŠP Ostrava, Bohumín, BEZP

7.                  Luděk Volek, burmistrz / starosta města, Město Albrechtice, SPOZ

8.                  MUDr. Hugo Přibyl, Ph.D., lekarz-geriatra / lékař-geriart, Ostrava, BEZP

9.                  Doc. MUDr. Bohuslav Chwajol, CSc, lekarz-urolog / lékař-urolog, Orlová-Lutyně, BEZP

10.              Mgr. David Novák, wójt gminy / starosta obce, Sviadnov, BEZP

11.              Petr Pastrňák wójt gminy / starosta obce, Markvartovice, SPOZ

12.              Mgr. Darina Krejzlová, przedsiębiorca / podnikatelka, Hlučín , SPOZ

13.              Mgr. Hedviga Pabjanová, nauczyciel akademicki / středoškolský pedagog, Ostrava, SPOZ

14.              Doc. Ing., Lubomír Schellong, Ph.D., dyrektor uzdrowiska / ředitel lázní, Havířov, BEZP

15.              PhDr. Mgr. Miloslav Kovář, dyrektor / ředitel VOŚ-AHOL, Ostrava, BEZP

 

Powstania Śląskie (1919-1921)

Slezská povstání (1919-1921)

 

Odrodzenie państwa polskiego – Po zakończeniu pierwszej wojny światowej w 1918 roku zaczęły się kształtować granice Drugiej Rzeczypospolitej. Państwowość polska odrodziła się z niewoli 11 listopada 1918 r. po 123 latach trwania w trzech zaborach – rosyjskim, pruskim i austro-węgierskim. Naczelnik państwa, Józef Piłsudski niezwłocznie zatwierdził dekrety o podstawach ustrojowo-politycznych państwa. Zasięg terytorialny kraju obejmował początkowo jedynie Królestwo (Warszawa) i zachodnią część Galicji (Kraków). Trwały walki polsko-czeskie na Śląsku Cieszyńskim i na Spiszu i Orawie, zakończone werdyktem mocarstw niekorzystnym dla Polski. Konflikty te jednak miały znaczenie lokalne. Bez porównania poważniejszym problemem pozostawała sprawa wyzwolenia całego zaboru pruskiego. Powstanie Wielkopolskie zakończyło się sukcesem – Poznań i Wielkopolskę przyłączono do Polski. Zawarty z Niemcami traktat pokojowy zapewnił przyłączenie do Polski Pomorza Gdańskiego, ale bez Gdańska i jego najbliższej okolicy.

Pierwsze Powstanie Śląskie – Na terenach spornych między Polską a Niemcami, według postanowień Traktatu Wersalskiego, miano przeprowadzić plebiscyty. Objęły one również Górny Śląsk. Plebiscyt przeprowadzono w warunkach przewagi niemieckiej, dopuszczono do głosowania Niemców urodzonych, ale nie zamieszkałych na terenach plebiscytowych. Nie przebierała w środkach propaganda niemiecka. Na Górnym Śląsku zanim doszło do plebiscytu, ludność polska dwa razy zbrojnie manifestowała swą wolę przyłączenia do Polski. Przeciw niemieckiemu terrorowi Ślązacy zaprotestowali potężnym strajkiem a następnie w kilka dni później w odpowiedzi na krwawe wypadki z 15 sierpnia 1919 r., w czasie których od salw niemieckich zginęło 7 robotników w kopalni „Mysłowice“, wybuchło nazajutrz Pierwsze Powstanie Śląskie. Objęło ono prawie cały okręg przemysłowy i powiaty południowe, ale zakończyło się już 26 sierpnia 1919 r. wycofaniem oddziałów powstańczych na teren Zagłębia Dąbrowskiego i Krakowskiego, wobec ogromnej przewagi wojsk niemieckich.

Drugie Powstanie Śląskie 2 lutego 1920 r. władzę nad obszarem plebiscytowym przejęła Międzynarodowa Komisja Sojusznicza, dysponująca własnymi siłami zbrojnymi wojsk francuskich, angielskich i włoskich. Nadal jednak na tym obszarze pozostawała dawna administracja i policja, pod której ochroną bojówki niemieckie nadal terroryzowały ludność polską, zwłaszcza w okresie niepowodzeń Polski na froncie wschodnim podczas walk w komunistyczną Rosją (lipiec – sierpień 1920 r.). Sytuacja ta

doprowadziła 19/20 sierpnia 1920 r. do wybuchu Drugiego Powstania Śląskiego na rozkaz Polskiego Komisariatu Plebiscytowego i Polskiej Organizacji Wojskowej (POW). Zakończyło się ono 25 sierpnia z polecenia dowództwa POW Górnego Śląska. W jego wyniku policję niemiecką zastąpiła policja mieszana polsko-niemiecka. Mimo to strona niemiecka miała o wiele mocniejszą pozycję, zwłaszcza wskutek przybycia na Śląsk celem wzięcia udziału w plebiscycie – 20 marca 1921 r. – około 200 tys. Niemców, urodzonych na obszarze plebiscytowym, choć rozsianych po całej Rzeszy. W sumie niewiele ponad 40 % głosów (479 tys.) padło za Polską, gdy blisko 60 % (707 tys.) za Niemcami.

Trzecie Powstanie Śląskie Gdy angielscy i włoscy członkowie Komisji Międzysojuszniczej wysunęli projekt przyznania Niemcom ogromnej części obszaru plebiscytowego, pod naporem rozgoryczonej ludności śląskiej przewodniczący Polskiego Komitetu Plebiscytowego Wojciech Korfanty wezwał robotników do strajku generalnego oraz wydał rozkaz rozpoczęcia Trzeciego Powstania Śląskiego. Miało ono poważne sukcesy militarne, opanowując prawie cały obszar plebiscytowy. Główna bitwa rozegrała się 21-27 maja 1921 r. w rejonie Góry Św. Anny. W rezultacie akcji mediacyjnej ze strony Komisji Międzysojuszniczej doszło w pierwszej połowie czerwca do przerwania walk alianckich, po czym oddziały obu stron opuściły obszar plebiscytowy. Trzecie Powstanie Śląskie miało wpływ na ostateczną decyzję mocarstw zachodnich w sprawie Śląska. Polsce przyznano znacznie większą część kraju niż poprzednio zamierzano, mimo to jednak pod niemieckim panowaniem pozostało na Opolszczyźnie około miliona ludności polskiej. Niepowodzenia polskie na zachodzie miały swe źródło głównie w zaangażowaniu państwa polskiego na rzecz zdobyczy terytorialnych na wschodzie.

 

Źródło: „Historia Polski 1864-1946“, Józef Buszko, Państwowe Wydawnictwo Naukowe, Warszawa 1980

 

Obrození polské státnosti – Po ukončení první světové války v roce 1918 se začaly utvářet hranice Druhé polské republiky. Polská státnost se obrodila dne 11.11.1918 po 123 letech poroby ve třech záborech – ruském, pruském a rakousko-uherském. Náčelník státu, Józef Piłsudský, neprodleně stvrdil dekrety o společensko-politických základech státu. Země zahrnovala ze začátku pouze území Království (Varšava) a západní část Haliče (Krakov). Trvaly polsko-české boje na Těšínském Slezsku a na Oravě a Spiši, ukončené rozhodnutím velmocí nevýhodném pro Polsko. Tyto konflikty měly pouze význam lokální. Nesrovnatelně důležitějším problémem byla otázka osvobození celého pruského záboru. Velkopolské povstání bylo úspěšné – Poznaň a Velkopolsko připadlo Polsku. Mírová dohoda s Německem zajistila připojení k Polsku Gdaňského pomořanska, ale bez Gdaňska a jeho nejbližšího okolí.

První slezské povstání – Na sporném území mezi Polskem a Německem, podle rozhodnutí Versailské dohody, měly být provedeny plebiscity, také v Horním Slezsku. Plebiscit se konal v podmínkách německé převahy, protože hlasování bylo umožněno také Němcům narozeným, ale nebydlícím na plebiscitních územích. Německá propaganda útočila nevybíravým způsobem. Polský lid Horního Slezska ještě před plebiscitem dvakrát ozbrojeně manifestoval svou vůlí připojení k Polsku. Proti německému teroru Slezané protestovali mohutnou stávkou, a následně několik dnů později jako reakce na krvavé události, kdy od německých salv zahynulo 7 dělníků v dole „Myslovice“, vypuklo První slezské povstání. Povstání proběhlo téměř na celém území průmyslové oblasti a jižních okresů, ale ukončeno bylo už 26. srpna 1919 odchodem povstaleckých oddílů na území Doubravského úhelného revíru a Krakovského kraje, a to z důvodu obrovské převahy německých vojsk.

Druhé slezské povstání – 2. února 1920 moc nad plebiscitním územím převzala Mezinárodní spojenecká komise, která měla své vlastní ozbrojené složky francouzské, anglické a italské. Avšak nadále na tomto území zůstavaly dřívější úřady a policie, které umožňovaly německým bojůvkám terorizovat polské obyvatelstvo, zejména v období neúspěchů Polska na východní frontě v bojích s komunistickým Ruskem (červenec – srpen 1920). Tento stav způsobil, že 19/20. srpna 1920 vypuklo na rozkaz Polského plebiscitního komisařství a Polské vojenské organizace (POW) Druhé slezské povstání. Povstání bylo ukončeno na příkaz velitelství POW Horního Slezska. V důsledku německou policií nahradila policie smíšená polsko-německá. Přesto německá strana měla o moc silnější pozici, zejména z důvodu příchodu do Slezska asi 200 tis. Němců, narozených na plebiscitním území, i když rozšířených po celém Německu, kteří se hodlali zúčastnit plebiscitu – 20. března 1921. Celkem málo přes 40 % hlasů (479 tis.) bylo pro Polsko, a téměř 60 % (707 tis.) pro Německo.

Třetí slezské povstání – Když angličtí a italští členové Mezispojenecké komise předložili návrh předání Německu obrovské části plebiscitního území, pod tlakem rozhořčeného slezského lidu předseda Polského plebiscitního výboru Wojciech Korfanty vyzval dělníky ke generální stávce a vydal rozkaz zahájení Třetího slezského povstání. Povstání bylo vojensky úspěšné, protože povstalci ovládli téměř celé plebiscitní území. Hlavní bitva se odehrála 21-27. května 1921 v oblasti Hory sv. Anny. Výsledkem mediační akce Mezispojenecké komise v polovině června byly boje přerušeny, po čemž oddíly obou válčících stran odešly z tohoto plebiscitního území. Třetí slezské povstání mělo vliv na konečné rozhodnutí západních mocnosti ve věci Slezska. Polsku bylo přiděleno větší území, než bylo původně zamýšleno, přesto pod německou moci zůstalo v Opolském kraji asi milión polských obyvatel. Polské neúspěchy na západě měly svou příčinu hlavně v angažování se polského státu ve věci územních kořisti na východě.

 

Zdroj: „Historia Polski 1864-1946“, Józef Buszko, Państwowe Wydawnictwo Naukowe, Warszawa 1980

 

Sprawozdanie o imprezie wspomnieniowej z okazji

55. rocznicy śmierci Jánosa Esterházy

Beszámoló az Esterházy János halálának

55.-ik évfordulójára rendezett emlékünnepségről

Zpráva o vzpomínkové akci na počest 55. výročí úmrtí Jánose Esterházy

 

Przy niezwykłej na tą porę chłodnej pogodzie odbyło się pierwsze publiczne kładzenie kwiatów pod tablicą pamiątkową Jánosa Esterházy, odsłoniętą w ubiegłym roku w jesieni na cmentarzu w Pradze – Motolu. Ten świąteczny dzień, który rozpoczął się w parlamencie przekazaniem petycji praskiej z postulatem rehabilitacji Jánosa Esterházy zakończyły szczególnie ważne wydarzenia, raut i konferencja prasowa.

      Ten szczególny dzień w izbie niższej czeskiego parlamentu z programem z okazji 55. rocznicy śmierci Jánosa Esterházy zagajono przekazaniem petycji. Petycję praską domagającą się rehabilitacji Jánosa Esterházy zainicjował Światowy Związek Węgrów (MVSZ), a przekazała ośmio-osobowa delegacja. Działaczom MVSZ towarzyszył delegat Węgierskiej Sekcji Narodowej ruchu politycznego WSPÓLNOTA z Republiki Czeskiej i działacze czeskiej organizacji ds. praw człowieka HABEAS CORPUS. Petycję przekazano z upoważnienia pani Miroslavy Němcowej, przewodniczącej Izby Poselskiej czeskiego parlamentu, pani Vierze Bizowej, sekretarz Komitetu Parlamentarnego.

     O godzinie 11 na Cmentarzu Motolskim, który znajduje się koło Drogi Pilzeńskiej w miejscu upamiętniającym ofiary komunizmu w Czechosłowacji odbyło się uroczyste położenie kwiatów, które razem zorganizowały cztery organizacje węgierskie z Pragi. Głównym organizatorem był Lászlo Attila Kocsis, kierownik Węgierskiej Sekcji Narodowej ruchu politycznego COEXISTENTIA-WSPÓLNOTA, pan Kocsis prowadził uroczystość w języku węgierskim i czeskim. W imieniu organizatorów uroczyste przemówienie wygłosił Sándor Pálffy, które tłumaczył na język czeski György István Palágyi. Uroczyste przemówienie pana Karola Madzi, przewodniczącego Polskiej Sekcji Narodowej ruchu politycznego COEXISTENTIA tłumaczył na język czeski dr. Stanisław Gawlik, czołowy reprezentant mniejszości polskiej w Republice Czeskiej, były poseł parlamentu. W imieniu Węgier kwiaty położył dr. László Szöke, praski ambasador Węgier, a następnie w imieniu Węgrów z całego świata Miklós Patrubány, przewodniczący MVSZ i Zoltán Bottyán, członek prezydium MVSZ, w imieniu Węgrów ze Słowacji kwiaty położyła Viola Radványi z upoważnienia Józsefa Berényi, wiceprzewodniczącego Partii Koalicji Węgierskiej. Miejsce pochówku zwłok Jánosa Esterházy nie było znane nawet pięćdziesiąt lat po jego śmierci. Decydującym impulsem rozwiązania tego problemu były wspomnienia Rudolfa Kuczery, znanego czeskiego politologa, historyka, pisarza i jednego z sygnatariuszy Charty 77, podczas wernisażu na Węgrzech, swej książki o historii Europy Środkowej wydanej w języku węgierskim z okazji VII Światowego Kongresu Węgrów. Uzyskano też wsparcie Karla Schwarzenberga, ministra spraw zagranicznych Republiki Czeskiej i jednego z prezydenckich kandydatów. Tym samym powstanie miejsca pamięci narodowej na Cmentarzu Motolskim wielu utożsamia z jego osobą pomimo że nie brał on udziału w ubiegłorocznym listopadowym jego otwarciu, to odbyło się z udziałem Jánosa Martonyi, węgierskiego ministra spraw zagranicznych.

      Uroczyste obchody poświęcone Jánosowi Esterházy był kontynuowane uroczystym przyjęciem w jednej pobliskich restauracji. Uroczyste przemówienie wygłosili na nim dr. László Szöke, ambasador i Miklós Patrubány, przewodniczący MVSZ. Obaj mówcy podkreślili ludzki i moralny wymiar Jánosa Estrerházy. Do zgromadzonych wzruszająco przemówiła pani Nadieżda Kavalírowa, ponownie wybrana przewodniczącą Konfederacji Czeskich Więźniów Politycznych, która głębokim ukłonem podziękowała społeczeństwu węgierskiemu i polskiemu za urzeczywistnienie ogromną ofiarą krwi i pokonaniem komunizmu wiecznej tęsknoty do wolności i dawanie nadziei gnębionym przez komunizm w innych państwach. Najbardziej wzruszającą chwilą były wspomnienia 91-letniego aptekarza Jana Janků, skazanego kiedyś na karę dożywocia, w którego ramionach zmarł właśnie hrabia János Esterházy. Ten czeski człowiek, cieszący się ogólnym szacunkiem, powiedział, że ani przedtem, ani potem nie spotkał człowieka, który mógłby dorównać wielkością i czystością Jánosowi Esterházy. Oprawcy bali się nawet jego śmierci, dlatego w bramie więzienia nakazali otworzyć jego trumnę i ciało Jánosa Esterházy nakazali przenieść do innej trumny, aby się upewnić, że naprawdę nie żyje. Wspomnienia starego aptekarza i byłego harcerza głęboko wstrząsnęły i wzruszyły obecnych.

     Czeska organizacja praw człowieka HABEAS CORPUS urządziła konferencję prasową Miklósa Patrubány, przewodniczącego MVSZ. Miklós Patrubány powiedział obecnym: „Do Pragi przejechaliśmy dlatego, aby z pietyzmem ukłonić się świętej pamięci Jánosowi Esterházy, którego osoba jest tak czy tak autorytetem moralnym. Do Pragi przyjechaliśmy, aby podziękować Rudolfowi Kuczerze, Karlowi Schwarzenbergowi i innym osobom czeskiego życia publicznego, którzy ponad pół wieku pomagali zidentyfikować miejsce odpoczynku zwłok Jánosa Esterházy i w tym miejscu wytworzyć miejsce pamięci. Wreszcie przyjechaliśmy do Pragi, aby przekazać czeskiemu parlamentowi, izbie poselskiej pierwszego państwa powstałego po rozpadzie ówczesnej Czechosłowacji powyższą petycję, w której węgierskie, czeskie i polskie organizacje i osoby żądają rehabilitacji Jánosa Esterházy. Na pytanie dziennikarza, w jakim terminie oczekują zasadniczą odpowiedź czeskiego parlamentu, przewodniczący odpowiedział w następujący sposób: Ze względu na to, że rehabilitacja Jánosa Esterházy nie jest problemem prawnym, ale dotyczy wyłącznie woli politycznej, liczymy na to, że zasadnicza odpowiedź parlamentu czeskiego będzie sformułowana najwcześniej do pół roku, ale najpóźniej w terminie jednego roku. Na pytanie, czy w następstwie ponownego otwarcia problematyki Jánosa Esterházy nie pojawią się jakieś napięcia, przewodniczący MVSZ powiedział: „Oczekiwana rehabilitacja Jánosa Esterházy świetnie przyczyni się dla czesko-węgierskich stosunków i będzie bardzo znacząca dla przyszłości całej Europy, przecież problematyka rehabilitacji Jánosa Esterházy jest kwestią sprawiedliwości. Przyszłość Europy jest możliwa tylko wtedy, jeśli prawda i sprawiedliwość może zwyciężyć w Czechii i wszędzie w Europie!“

     Po zakończeniu zorganizowanych imprez Miklós Patrubány prowadził rozmowy z czołowymi reprezentantami organizacji węgierskich w Czechii i zachęcał ich do jeszcze ściślejszej współpracy z innymi węgierskimi organizacjami na świecie. Potem członkom organizacji węgierskich w Czechii przekazał dary, na które złożyły się różne publikacje, Zeszyty Hungarystów, CD i węgierskie i angielskie książki wydane przez Światowy Związek Węgrów. W imieniu obdarowanych podziękowała Éva Farkás, wiceprzewodnicząca Rady Republikowej Związku Węgrów w Czechach i na Morawie oraz László Attila Kocsis.

     W przeddzień uroczystości poświęconych Jánosowi Esterházy delegacja Światowego Związku Węgrów przyjęła działaczy HABEAS CORPUS, czeskiej organizacji praw człowieka. Miklós Patrubány przedstawił petycję, którą przygotowano przekazać następnego dnia, a przewodniczący Jiří Plicka od razu dołączył do osób popierających petycję, a potem powiedział: „János Esterházy był wielkim człowiekiem. Jego rehabilitacja jest dobrą rzeczą. HABEAS CORPUS rehabilitację Jánosa Esterházy przyszpilą na swą flagę, i razem ze swoimi czeskimi, słowackimi, polskimi i francuskimi oddziałami umieści ją w centrum swego przyszłego programu działalności.

 

 

 

Rendkívüli hidegre fordult időben zajlott március 8-án Prágában, a motoli temetőben tavaly ősszel felavatott Esterházy János-emléktábla első nyilvános koszorúzása. Az emléknap, amely a Parlamentben az Esterházy János rehabilitálását kérő Prágai petíció átadásával kezdődött, fogadással és sajtótájékoztatóval végződött, fontos fejleményekkel.

 

 

A gróf Esterházy János halálának 55. évfordulóján szervezett emléknap petíció-átadással kezdődött a cseh parlament alsóházában. Az Esterházy János rehabilitálását kérő Prágai petíciót, amelyet a Magyarok Világszövetsége kezdeményezett, nyolctagú küldöttség adta át. Az MVSZ tisztségviselőit elkísérték a Csehországi Együttélés Politikai Mozgalom Magyar Tagozatának küldötte, valamint a HABEAS CORPUS cseh emberi jogi szervezet aktivistái. A petíciót a cseh parlament képviselőháza elnök asszonya, Miroslava Nemcová megbízásából Věra Bízová, a Házbizottság titkára vette át.

     11 órakor, a Plzeňi út mellett fekvő motoli temetőben, a csehszlovákiai kommunizmus áldozatainak emlékhelyén koszorúzási ünnepségre került sor, négy prágai magyar egyesület szervezésében. A rendezvény főszervezője a Coexistentia-Együttélés Politikai Mozgalom Magyar Nemzeti Tagozatának vezetője, Kocsis László Attila volt, aki magyar és cseh nyelven vezette a rendezvényt. A szervezők nevében Pálffy Sándor mondott emlékbeszédet, amelyet Palágyi István György tolmácsolt cseh nyelvre. A Coexistentia Politikai Mozgalom Lengyel Nemzeti Tagozata elnökének, Karol Madziának emlékbeszédét Dr. Stanislaw Gawlik csehországi lengyel vezető, volt parlamenti képviselő fordította cseh nyelvre.Magyarország nevében Dr. Szőke László prágai nagykövet, a világ magyarsága nevében az MVSZ elnöke, Patrubány Miklós, és elnökségi tagja, Bottyán Zoltán, a felvidéki magyarság nevében, a Magyar Koalíció Pártjaelnökének, Berényi Józsefnek megbízásából Radványi Viola koszorúzott.

     Esterházy János földi maradványainak nyughelye, halála után több mint fél évszázadig ismeretlen volt. Közép-Európa történelméről írott könyvének a Magyarok VII. Világkongresszusa alkalmából magyar nyelven történt kiadása, magyarországi könyvbemutatóin szerzett élményei nyomán, Rudolf Kučera, ismert cseh politológus, történész, író, a Charta ’77 egyik aláírója volt az, aki e kérdés rendezésének a döntő lökést megadta. Az ügyet felkarolta Karel Schwarzenberg, Csehország külügyminisztere és jelenlegi elnökjelöltje is. Így sokan az Ő nevéhez fűzik a motoli temetőben kialakított emlékhely létrejöttét, jóllehet annak tavaly novemberi felavatásáról, amely Martonyi János magyar külügyminiszter jelenlétében történt, távol maradt.

      Az Esterházy János-emléknap egy közeli vendéglőben adott fogadással folytatódott. Emlékbeszédet mondott Dr. Szőke László nagykövet és Patrubány Miklós, az MVSZ elnöke. Mindkét szónok kiemelte Esterházy János emberi, erkölcsi nagyságát. Meghatóan szólt az egybegyűltekhez a Csehországi Politikai Foglyok Konföderációjának újraválasztott elnöke, Naděžda Kavalírova asszony, aki mélyen fejet hajtva, hálás köszönetet mondott a magyar és a lengyel népnek azért, hogy örökös szabadságvágyukkal és tetemes véráldozatukkal megrendítették a kommunizmust, és táplálták a többi ország kommunizmus általi elnyomottainak hitét. A legmegrendítőbb a 91 éves Jan Janků, egykori életfogytiglanra ítélt gyógyszerész elbeszélése volt, akinek a mirovi börtönben, a karjai között hunyta le szemét gróf Esterházy János. A köztiszteletben álló cseh ember elmondta, sem azelőtt, sem azután nem találkozott Esterházy Jánoshoz mérhető nagyságú, tisztaságú emberrel. Tőle a börtönőrök még holtában is rettegtek, ezért a börtön kapujában kibontatták a koporsót, és áttetették Esterházy János tetemét egy másik koporsóba azért, hogy ekként is meggyőződjenek arról, hogy biztosan meghalt. Az egykori cserkész, idős gyógyszerész elbeszélése mély döbbenetet váltott ki, könnyekig meghatva a jelenlévőket.

     A HABEAS CORPUS cseh emberi jogi szervezet sajtótájékoztatót hívott össze a Magyarok Világszövetsége elnöke részére. Patrubány Miklós a jelenlévőknek elmondta: Azért jöttünk Prágába, hogy kegyelettel fejet hajtsunk gróf Esterházy János áldott emléke előtt, akinek személye maga az erkölcsi mérce. Azért jöttünk Prágába, hogy köszönetet mondjunk Rudolf Kučerának, Karel Schwarzenbergnek, és a cseh közélet mindazon szereplőinek, akik segítették Esterházy János hamvai nyughelyének több mint fél évszázad után történt azonosítását és ott emlékhely kialakítását. Végül azért jöttünk Prágába, hogy a cseh parlamentnek, az egykori Csehszlovákia elsőszámú utódállama képviselőtestületének átadjuk azt a petíciót, amelyben magyar, cseh, lengyel szervezetek és személyek kérik Esterházy János rehabilitálását.

     Újságírói kérdésre, hogy mikorra várják a cseh parlament érdemi válaszát, az elnök így válaszolt: Tekintettel arra, hogy Esterházy János rehabilitálása nem jogi, hanem csupán politikai akarat kérdése, úgy számítjuk, hogy a cseh parlament érdemi válasza nem hamarabb, mint fél éven belül, de nem később, mint egy éven belül meg fog születni.

     Arra a kérdésre, hogy nem okoz-e feszültséget Esterházy János ügyének újbóli felemlegetése, a Magyarok Világszövetségének elnöke elmondta, hogy „Esterházy János remélt rehabilitálása kiváló szolgálatot tesz majd a cseh-magyar kapcsolatoknak, és igen jelentős lesz egész Európa jövője szempontjából, hiszen Esterházy János rehabilitálásának kérdése az igazságosság kérdése. Európának csak akkor van jövője, ha az igazság és az igazságosság győzedelmeskedni tud Csehországban és mindenütt Európában!”

     A rendezvények befejezése után Patrubány Miklós megbeszélést folytatott a csehországi magyar szervezetek vezetőivel, a világ többi magyar szervezetével szoros együttműködésre bíztatva őket. Ezután a Magyarok Világszövetsége kiadásában megjelent magyar és angol nyelvű könyvek, CD-k, Magyarságtudományi Füzetek és egyéb kiadványok gyűjteményéből összeállított adományokat adott át a csehországi magyar szervezetek tagsága részére, akiknek nevében Farkas Éva, a Cseh- és Morvaországi Magyarok Szövetsége országos tanácsának alelnöke és Kocsis László Attila mondott köszönetet.

     Az Esterházy Jánosnak szentelt emléknap előestéjén a Magyarok Világszövetségének küldöttsége tárgyalt a HABEAS CORPUS cseh emberi jogi szervezet képviselőivel. Patrubány Miklós ismertette a másnap átadásra kerülő petíciót, amelyhez Jiří Plicka elnök azonnal csatlakozott, majd kijelentette: Esterházy János nagy ember volt. Az Ő rehabilitálása egy jó ügy. A HABEAS CORPUS Esterházy János rehabilitálását zászlajára tűzi, és csehországi, szlovákiai, lengyelországi és franciaországi leágazásaival együtt elkövetkező cselekvési programjának középpontjába helyezi.

 

V mimořádně studeném počasí se uskutečnilo první veřejné pokládání věnců u pamětní desky Jánose Esterházyho, která byla odhalena loni na podzim na hřbitově v Praze – Motole. Památný den zahájený v parlamentu předáním pražské petice žádající rehabilitaci Jánose Esterházyho byl ukončen rautem a tiskovou konferencí, vesměs důležitými událostmi.

     Památný den organizovaný v dolní sněmovně českého parlamentu  k 55. výročí smrti hraběte Jánose Esterházyho začínal předáním petice. Pražskou petici žádající rehabilitaci Jánose Esterházyho inicioval Světový Svaz Maďarů (Magyarok Világszövetsége – MVSZ) a předání petici provedla osmičlenná delegace. Funkcionáře MVSZ doprovodili delegát Maďarské Národní  Sekce Politického Hnutí EGYÜTTÉLÉS z České Republiky a aktivisté české organizace pro lidská práva HABEAS CORPUS. Petici z pověření paní Miroslavy Nemcové, předsedkyně Poslanecké sněmovny českého Parlamentu převzala paní Věra Bízová, tajemnice Parlamentního Výboru.

     V 11 hodin na Motolském hřbitově ležícím u Plzeňské cesty na památném místě obětí komunismu v Československu se uskutečnila slavnostní pokládání věnců, které bylo společně organizováno čtyřmi maďarskými organizacemi z Prahy. Hlavním organizátorem akce byl Attila László Kocsis, vedoucí Maďarské Národní Sekce Politického Hnutí COEXISTENTIA-EGYÜTTÉLÉS, pan Kocsis moderoval akci v maďarském a českém jazyku. Jménem organizátorů pronesl památnou řeč Sándor Pálffy, jeho řeč do češtiny přetlumočil György István Palágyi. Památnou  řeč pana Karola Madzi, předsedy Polské Národní Sekce Politického Hnutí COEXISTENTIA přetlumočil do češtiny Dr. Stanislaw Gawlik vedoucí představitel polské menšiny v České Republice, bývalý poslanec parlamentu. Jménem Maďarska položil věnec Dr.László Szőke pražský velvyslanec Maďarska, jménem Maďarů celého světa pak Miklós Patrubány předseda MVSZ a Zoltán Bottyán člen předsednictva MVSZ, dále jménem Maďarů ze Slovenska položila věnec paní Viola Radványi z pověření Józsefa Berényiho podpředsedy Strany Maďarské Koalice (Magyar Koalíció Pártja). Místo odpočinku tělesných pozůstatků Jánose Esterházyho bylo neznámé i po padesáti letech po jeho smrti. K vyřešení této otázky dal rozhodující impuls Rudolf Kučera, známý český politolog, historik, spisovatel a jeden ze signatárů Charty 77 na základě svých zážitků při uvádění své knihy v Maďarsku, napsanou o historii Střední Evropy a vydaného v maďarském jazyku k příležitosti VII. Světovému Kongresu Maďarů. Věc podpořil i Karel Schwarzenberg, ministr zahraničí České Republiky a jeden z prezidentských kandidátů. Tak se stalo, že vznik památného místa vytvořeného na motolském hřbitově mnozí spojují s jeho jménem, i když se nezúčastnil jeho loňského listopadového odhalení, toto se uskutečnilo v přítomnosti Jánose Martonyiho, maďarského ministra zahraničí.

     Památný den Jánose Esterházyho  pokračoval recepcí v jedné blízké restauraci. Památnou řeč pronesli Dr.László Szőke velvyslanec a Miklós Patrubány předseda MVSZ (Magyarok Világszövetsége – Světový svaz Maďarů). Oba řečníci vyzdvihovali lidskou a morální velikost Jánose Esterházyho. K shromážděným lidem pronesla dojímavou řeč paní Naděžda Kavalírová, znovuzvolená předsedkyně Konfederace českých politických vězňů, která s hlavou hluboce skloněnou vděčně děkovala maďarskému a polskému lidu zato, že svojí věčnou touhou po svobodě a svojí mohutnou obětí krve otřásli komunizmus a živili víru komunizmem utiskovaných lidí v ostatních státech. Nejpohnutější chvíle byla při vyprávění 91-ročního lékárníka Jana Janků, kdysi odsouzeného na doživotí, právě v jeho náručí zavřel své oči hrabě János Esterházy. Tento český člověk, těšící se všeobecné úctě, prohlásil, že ani předtím, ani potom nepotkal člověka který by se dal přirovnat k velikosti a čistotě Jánose Esterházyho. Jeho se báli věznitelé i v jeho smrti, proto u brány vězení nechali otevřít jeho rakev a mrtvolu Jánose Esterházyho nechali přeložit do jiné rakve, aby i takto se ujistili, že je určitě mrtvý. Vyprávění starého lékárníka a bývalého skauta hluboce ohromil a dojal přítomné k slzám.

     Česká organizace pro lidská práva HABEAS CORPUS svolal tiskovou konferenci pro Miklóse Patrubánye, předsedu MVSZ. Miklós Patrubány přítomným řekl: „Do Prahy jsme přijeli proto, abychom se s pietou poklonili před požehnanou pamětí Jánose Esterházyho, jehož osoba je sama morálním měřítkem. Do Prahy jsme přijeli abychom poděkovali Rudolfovi Kučerovi, Karlovi Schwarzenbergovi a všem účastníkům českého veřejného života, kteří po více než půlstoletí pomáhali identifikovat místo odpočinku pozůstatků Jánose Esterházyho a na tom místě vytvořit památní místo. Nakonec jsme do Prahy přijeli proto, abychom českému parlamentu, poslaneckému sboru prvotnímu nástupnickému státu někdejšího Československa předali tuto petici, ve které maďarské, české a polské organizace i osoby žádají rehabilitaci Jánose Esterházyho. Na dotaz novináře, kdy že to očekávají podstatnou odpověď českého parlamentu, předseda odpověděl následovně: S ohledem na to, že rehabilitace Jánose Esterházyho není právní otázkou, ale pouze otázkou politické vůle, tak my počítáme s tím, že podstatná odpověď českého parlamentu se zformuluje nejdříve do půl roku, ale nejpozději do jednoho roku. Na otázku jestli znovuoživení otázky Jánose Esterházyho nevytvoří nějaké napětí, předseda MVSZ řekl: „Očekávaná rehabilitace Jánose Esterházyho udělá vynikající službu pro česko-maďarské vztahy a bude velice významná pro budoucnost celé Evropy, vždyť otázka rehabilitace Jánose Esterházyho je otázkou spravedlnosti. Evropa má budoucnost pouze tehdy jestli pravda a spravedlnost může zvítězit v Česku a všude v Evropě!“

     Po ukončení uspořádaných akcí Miklós Patrubány vedl rozhovory s vedoucími představiteli maďarských organizací v Česku a nabádal je k těsné spolupráci s ostatními maďarskými organizacemi ve světě. Poté pro členy maďarských organizací v Česku předal dary sestavené z různých posbíraných  publikací, Sešitů Hungarologických, cédéček a maďarských a anglických knih vydaných Světovým svazem Maďarů. Jménem podarovaných poděkovali Éva Farkas, podpředsedkyně Republikové Rady Svazu Maďarů v Čechách a na Moravě a také Attila László Kocsis.

     V předvečer památného dne věnovaného Jánosovi Esterházymu jednala delegace organizace  Magyarok Világszövetsége (MVSZ , Světový Svaz Maďarů) s představiteli HABEAS CORPUS, českou organizací pro lidská práva. Miklós Patrubány předvedl petici kterou druhý den chtěli předat a předseda Jiří Plicka se hned přidal k podpoře petice, pak prohlásil: „János Esterházy byl velký člověk. Jeho rehabilitace je dobrá věc. HABEAS CORPUS rehabilitaci Jánose Esterházyho přišpendlí na svou vlajku, a spolu se svými českými, slovenskými, polskými a francouzskými odbočkami umístí to do středu svého nacházejícího akčního programu.

 

László Attila Kocsis pozdrawia uczestników imprezy wspomnieniowej

Kocsis László Attila köszönti a megemlékezőket

Pan Attila László Kocsis zdraví účastníky vzpomínkové akce

Emlékbeszédek: Karol Madzia és Dr. Ing. Stanislaw Gawlik, valamint Paládi István György és Pálffy Sándor (jobbról balra)

 

 

 

 

 

 

 

 

„Wiadomości – Tudósítások – Zprávy“, wydawca / kiadó / vydavatel: Organizacja Wyższego Pożytku Publicznego / Közhasznú Társaság / Obecně prospěšná společnost Koexistencia o.p.s., IČO (Vállalkozói Engedély Száma): 68899289, adres wydawcy / a kiadó címe / adresa vydavatele: 737 01 Český Těšín / Czeski Cieszyn, Střelniční / Strzelnicza 28, rada redakcyjna / szerkesztőbizottság / redakční rada: Tadeusz Toman, Józef Toboła, Zoltán Domonkos,  zamknięcie numeru  / lapzárta / uzávěrka čísla: 24.8.2012,  gratis / ingyenes / zdarma