Afera wokół filmu „Jak w raju” o uchodźcach w krajach Wyszehradu

Lucia Klein Svoboda napisała scenariusz filmu o uchodźcach w Czechach, na Słowacji, Polsce i na Węgrzech. Wygrała nim prestiżowy konkurs, ale dofinansowania na realizację już nie dostała. I teraz Czechy debatują o nieistniejącym filmie i promieniującej z Brukseli "poprawności politycznej". Film Klein Svobody ma nosić tytuł „Jak w raju". Opowie on cztery historie uchodźców w państwach Grupy Wyszehradzkiej – po jednej na kraj. A zarazem historie konfliktów międzyludzkich i międzycywilizacyjnych wynikających ze spotkania Europejczyków z przybyszami z państw zamieszkałych przede wszystkim przez muzułmanów. – Jedna z nich opowiada o egipskim żigolo, który do Europy dostaje się dzięki starszej kobiecie, którą potem opuszcza, niemal ją rujnując – wyjaśnia Klein Svoboda portalowi idnes.cz. Přemysl Martínek z Rady Państwowego Funduszu Kinematografii, która nie zaakceptowała żądanie Lucii Klein Svobody o wsparcie swojego filmu, nie zgadza się, że chodziło o powody polityczne lub cenzurę. „Projekt nie był odpowiednio przygotowany z punktu widzenia jego realizacji” – powiedział Martínek. Přemysl Martínek odpowiedział na pytania redaktora idnes.cz.

Lucie Klein Svoboda napsala scénář k filmu o utečenčích v Česku, na Slovensku, v Polsku a v Maďarsku. Zvítězila s ním prestižní soutěž, avšak s žádostí o finanční podporu už neuspěla. A teď Česko debatuje o neexistujícím filmu a zářící s Bruselu „politické korektnosti”. Film Klein Svobody se má jmenovat „Jako v ráji”. Bude vyprávět čtyři osudy utečenců ve státech Visegrádské skupiny – po jedné se zemi. A současně dějiny mezilidských a mezicivilizačních konfliktů souvisejících se setkání Evropanů s přistěhovalci se států, ve kterých bydlí především muslimové. – Jedna povídka vypráví osud egyptského gigolo, který se do Evropy dostává díky starší ženě, kterou následně opouští a téměř ji ničí – vysvětluje Klein Svoboda portálu idnes.cz. Přemysl Martínek z Rady Státního fondu kinematografie, kde Lucia Klein Svoboda neuspěla s žádostí o podporu svého filmu líčícího střet s muslimy, odmítá, že šlo o politické důvody či cenzuru. „Projekt nebyl z producentského hlediska připraven do výroby,“ řekl Martínek. Přemysl Martínek odpovídal na otázky redaktora idnes.cz.

Je pravda, že při první žádosti měl scénář „Jako v ráji” vyznamenaný cenou Filmové nadace i u vás doporučující posudky, přesto nic nedostal? První žádost byla podaná na vývoj projektu a měla doporučující posudek jak ekonomický, tak obsahový. Druhá žádost, o podporu výroby, měla také jeden ze tří posudků doporučující, ale ekonomický i druhý obsahový expert projekt nedoporučili. Ten ekonomický přitom psal stejný expert. Je to prostě rozdílné stadium projektu. Rada se často rozchází s hodnocením expertů, především proto, že na rozdíl od nich projekty srovnává navzájem a musí být daleko kritičtější, protože má peníze na podporu pouze menší části všech žádostí.

Proč jste nepodpořili ani první žádost, kde film doporučily obě expertizy? Povídkový film „Jako v ráji” se chce na půdorysu čtyř povídek situovaných do čtyř zemí Visegrádu zabývat možnostmi soužití různých etnik ve střední Evropě. Ovšem již ve svém základu radu nepřesvědčil, neboť do zemí bez skutečně konfliktní kulturní a náboženské situace jen uměle vnáší nepříliš originální dramatické situace, v nichž je „cizorodý prvek” málo vypovídající a snadno zastupitelný. Rada proto vzdor expertům rozhodla projekt nepodpořit.

A proč byl napodruhé projekt vyhodnocen dokonce jako nejhorší? Protože dostal od radních nejméně bodů. Především v ekonomické části chyběla jasnější představa o distribuci, propagaci, vágní byla dramaturgická explikace. Většina projektů má nějakou formu ukázky pro prezentaci v zahraničí u možných koproducentů, což Jako v ráji neměl. Realizační tým má za sebou jeden česko-slovenský celovečerní film – a náhle předkládá velice náročný projekt za 74 milionů korun, takže roli sehrála i nezkušenost týmu.

Ale jak se může natolik lišit výrok odborné poroty Filmové nadace, u níž scénář Jako v ráji vyhrál, a rovněž odborníků z Rady Fondu? Při hodnocení žádosti o podporu pro výrobu je kvalita scénáře jen jedním z kritérií. Rada sleduje i producentskou část projektu, kterou Filmová nadace nehodnotí. Není také neobvyklé, že nadace pozitivně hodnotí scénář, který je v první či ve druhé verzi. Rada předpokládá, že je nám předloženo finální stadium scénáře, který půjde do výroby, a to jsou velmi rozdílná východiska.

Opravdu jste režisérce řekl, že už znova ani žádat nemá, že stejně podporu nedostane, leda by scénář přepsala pozitivněji? Od začátku jsem paní režisérce při schůzce, o kterou požádala, zdůrazňoval, že na ní prezentuji své osobní názory a že já už v Radě Fondu v případě její další žádosti nebudu figurovat. V dubnu mi končí mandát, první možná výzva tohoto typu se bude rozhodovat v květnu, kdy by v Radě mělo být pět nových členů z devíti, takže předjímat úspěch žádosti bych si netroufl. Bavili jsme se o tom, že film je podle mě přes míru misantropický vůči všem postavám. Nejde o kvalitu dialogů či dramatičnost scén, ale o úhel a hloubku pohledu. Scénář by potřeboval dostat hloubku, pak by se ukázalo, že postavám chybí lidskost. To je to „zpozitivnění“, které bych já jako jeden z radních uvítal.

Přesto fakt, že jste zamítli oceněnou látku, dál nahrává verzi, že se bojíte kontroverzního pojetí ožehavého tématu – na rozdíl od Poláků a Maďarů. Na tom pojetí není z mého pohledu nic kontroverzního ani tabuizovaného. Při pohledu na naše média a politickou scénu je snad evidentní, že hlas proti falešné politické korektnosti je u nás vlastně mainstream. Co se koprodukce týká, žádost provázely jen nezávazné přísliby vstupu do projektu z Maďarska, Polska a Slovenska, jednostránkové dokumenty bez právní relevance. Prostě odmítám, že šlo o politické rozhodnutí a cenzuru. Projekt nebyl připraven do výroby z producentského hlediska a Rada odmítla i jeho obsahové kvality pro tuto fázi realizace. To se stalo mnoha projektům a bude se to stávat dalším. Nicméně se třetina Rady každý rok obměňuje a bodování se zveřejňuje, takže typ perzekuce, jejž režisérka z našeho rozhodnutí cítí, je naprosto vyloučen. Autor: spa

Mirka Spáčilová